Tradiční čínská medicína je jedinečný léčebný systém starý téměř 5000 let (první písemné zmínky o čínské medicíně se dochovaly v knize Huang Di Nei Jing; vnitřní kánon Žlutého císaře, císaře, který podle legendy vládl v letech 2698 až 2599 přnl.). Kořeny TČM jsou ve starodávné čínské filozofii, jejíž pilíři jsou tzv. „Teorie o Jinu a Jangu“ a „Učení o pěti prvcích“.
TČM bere člověka jako nedílnou součást přírody a proto veškeré její zákony projevující se mimo člověka platí stejně i v jeho nitru. Vycházejíc z tohoto pohledu na zdraví člověka pak ovlivňuje nemoc, neboli patologickou nerovnováhu Jinu a Jangu a nesoulad činnosti mezi orgány.
Teorie o Jinu a Jangu
Jin a Jang jsou velice významné pojmy strověké čínské filozofie. Projevují se jako dva aspekty každého jevu. Jejich původ se spojuje s rozdělením nedělitelného Tao, tzv. velkým předělem (Tai Ji). Jin a Jang jsou ve vzájemném protikladu a současně nemohou existovat jeden bez druhého. Jang bývá nejčastěji symbolizován jako mužský aspekt, projevuje se stoupáním, expanzí, rozdělováním, atd. Jin je naopak spojován s ženstvím, klesáním, stálostí, jednotou. Nesmíme ale zapomenout na to, že to, zda má jev jinovou či jangovou povahu hodnotíme vždy vzhledem k něčemu.
Učení o pěti prvcích a vnitřních orgánech
Pět prvků nám umožňuje popsat interakci mezi pěti různými druhy hmoty. Rozlišujeme tedy dřevo, oheň, zemi, kov a vodu, což jsou elementy pro lidskou existenci naprosto nepostradatelné a jejich vzájemné působení vytváří podmínky pro všechno dění světa.
V lidském těle je pět prvků zastoupeno především jako orgány, a to pět „řídících“, tzv. plných orgánů Cang (Zang) (játra, srdce, slezina, plíce, ledviny) a šest „pomocných“, tzv. dutých orgánů Fu (žlučník, tenké střevo, žaludek, tlusté střevo, močový měchýř, trojitý zářič. Dále rozlišujeme ještě tzv. zvláštní orgány Fu (mozek, dřeň, kosti, cévy, děloha, někdy se uvádí žlučník). K orgánům Zang se přidružuje vždy některá z tělesných tkání a tekutin, určitý smyslový orgán (vývod), konkrétní emoční projev, každý má vlastního „ducha“, atd.
Obr. Pentagram s prvky, orgány a interakcí mezi nimi
K praxi má tradiční čínská medicína k dispozici hned několik nástrojů. Mezi nevýznamnější patří ty, které uvádíme níže:
Oblasti tradiční čínské medicíny
- Akupunktura, akupresura – ovlivňování toku Qi v drahách pomocí vpichování tenkých jehliček do akupunkturních bodů.
- Bylinná léčba – obvykle individuálně stanovená bylinná směs v různé formě, nejčastěji v odvaru, prášku či různých typů tablet.
- Úprava stravy – čínská dietetika – dodržování dietetických zásad optimalizuje léčbu. Zásady jsou obecné – podle ročních období, podle denní doby apod. a individuální – podle konstituce a obrazu nemoci.
- Cvičení Čchikung (Qigong) – mnoho stylů a sestav pro pěstování zdraví a ovlivňování činnosti orgánů a tak i navozování dynamické rovnováhy Jinu a Jangu v těle. Je vhodné, aby se cvičení věnovat i terapeut pro zvýšení citlivosti při diagnostice a zlepšení umění práce s Čchi při terapii.
- Baňkování – aplikace skleněných či jiných baněk ovlivňuje pomocí podtlaku funkci této oblasti i činnost celého systému. Účinek podle způsobu provedení.
- Masáže – tui-na masáže – různé typy hmatů zaměřené na doplňování nedostatku i rozptylování nadbytku. Při využití této metody jako hlavního nástroje pro léčbu je třeba pracovat s Čchi.
- Moxování – prohřívání akupunkturních bodů, drah a celých oblastí těla ovlivňuje tok Čchi v drahách a doplňuje Jang.
Provozovatel webu
Tento web provozuje internetová agentura Musicnote.cz
Naše další projekty a partneři: Zdravá-výživa.net, Romancov.cz, NetHotels.cz, Čermnávčase.cz, Nethotely.sk